„V první řadě vás to musí bavit. Musí vás to naplňovat. A pokud se sportem chcete živit, ať už se bavíme o jakékoliv disciplíně, musíte tomu obětovat naprosté maximum. Dělat vše na 100 %, překonávat překážky, vytyčovat si vysoké cíle a mít z toho radost. To je to hlavní a nejdůležitější.“ říká v naší rubrice Potenciál o své cestě za úspěchem český hokejový útočník Michael Špaček.
Potenciál je magazín o seberozvoji, work-life balance, úspěchu, duševní hygieně a důležitosti zdravého životního stylu. Každý měsíc přináší rozhovor s hosty, kteří vynikají ve svém oboru.
Michael Špaček je třiadvacetiletý profesionální hráč ledního hokeje, který momentálně působí v prvoligovém týmu HC Oceláři Třinec.
Michale, jaké byly tvoje začátky profesionálního sportovce?
Myslím, že to probíhalo stejně jako u většiny ostatních dětí v Česku. Táta mě vzal u nás na vesnici na rybník, kde mě poprvé postavil na brusle a pak mě po nějaké době rodiče přihlásili na kurz bruslení v Pardubicích. A pak už to šlo samo (směje se).
Co je pro tebe v životě největší motivací?
Největší motivací pro mě jsou stanovené cíle. Už od dětství jsem se učil dávat si cíle, díky kterým jsem se postupně zlepšoval. S každým sebemenším zlepšením mě sport zároveň i víc a víc bavil, a proto posouvání hranic a dosahování osobních cílů je pro mě tím nejlepším stimulem a výzvou zároveň.
Jak pracuješ se stresem?
Dříve jsem se stresem hodně bojoval, ale čím jsem starší tím více ho umím odbourávat. Když mě něco trápí tak se snažím vypnout a naladit se na jiné myšlenky. Nejčastěji si sám zalezu do pokoje, pustím si film, nebo se jdu jen tak projít. To mě uklidňuje nejvíce.
Co je podle tebe klíčem k úspěchu a co bys poradil mladším sportovcům?
V první řadě vás to musí bavit. Musí vás to naplňovat. A pokud se sportem chcete živit, ať se už se bavíme o jakékoliv disciplíně, musíte tomu obětovat naprosté maximum. Dělat vše na 100 %, překonávat překážky, vytyčovat si vysoké cíle a mít z toho radost. To je to hlavní a nejdůležitější.
Měl jsi někdy období, že bys chtěl s hokejem skončit?
Měl jsem období, kdy jsem nehrál dobře, nedařilo se mi podle mých představ a celkově jsem se hodně trápil. Jasně, takové stadium přichází prakticky v každé sezóně a myslím, že si jím prochází každý, ale dnes už s tím umím pracovat. Umím se srovnávat s neúspěchy a těžit z nich. Skončit jsem nikdy nechtěl.
Jakou věc uděláš jako první po probuzení?
Sprcha. Snídaně. Trénink. Teď jsem vás asi moc nepřekvapil.
Jak vypadají tvoje tréninky v koronavirové situaci?
Nic zásadního se u mě při pandemii nezměnilo. Trénink máme s týmem každý den, jak na ledě tak v posilovně. Program je tedy stále stejný jen musíme dodržovat hygienická opatření a pravidelně se testovat.
Čeho bys rád ve své kariéře dosáhl?
Chci být každou sezónu lepším hráčem a strašně bych si přál zahrát si na Mistrovství světa. A zároveň bych rád jednou zabezpečil svoji rodinu a měl možnost dopřát ji vše, co si bude přát.
Jaké poselství bys vzkázal našim čtenářům?
Snad jen hodně zdraví a pevných nervů v této nelehké době.