„Ideálně uspořádaný život je založený na instinktu. Nespekulovat, nesnažit se podlézat lidem, nedělat všechno za nějakým účelem. Když někomu pomáháš, nemusíš o tom mluvit, když máš trápení, neboj se to přiznat,“ říká o ideálně uspořádaném životě v naší nové rubrice Potenciál moderátor Jakub Kotek.
Potenciál je magazín o seberozvoji, work-life balance, úspěchu, duševní hygieně a důležitosti zdravého životního stylu. Každý měsíc přináší rozhovor s hosty, kteří vynikají ve svém oboru.
Jakub Kotek je třiatřicetiletý moderátor TV Óčko, Evropy 2 a TV Prima, dabér a tanečník.
Jakube, co tě naučil rok 2020?
Rok 2020 mě naučil zpomalit a trošku více rozjímat. Mám takovou tradici si na začátku každého roku vytyčit určité dlouhodobé cíle, kterých bych chtěl dosáhnout. Dříve jsem se soustředil na to, jak vydělat více peněz, jak dosáhnout většího počtu věcí, které jsem si umínil, jak odfajfkovat co nejvíc položek na seznamu. Uplynulý rok ale ukázal, že nic z toho není potřeba a život může být o dost zajímavější, když má člověk čas dívat se kolem sebe.
Jak sis ve svém životě udržel harmonii, balanc a elán?
Harmonie, balanc a elán jsou věci, se kterými se člověk musí naučit pracovat. Nelze si je osvojit přes noc a do teď si myslím, že se mi to ještě úplně nepodařilo. Snažím se ale dodržovat určité rituály, které mi pomáhají. Každé ráno než vylezu z postele si chvíli čtu, protahuju si krční páteř, rozdýchávám se a potom si dávám po tmě studenou sprchu. Když cítím, že je všechno v pohodě, utřu se ručníkem, obleču se, vypiju vodu s citronem a pak až zapínám telefon. Večer se snažím blokovat modré světlo a pokud to jde, přepínám kolem 9 či 10 telefon do letového režimu.
Když se ti někdy opravdu nechce pracovat, co je tou poslední motivací, která tě vždycky donutí?
Já mám takovou lehkou obsesi v dokončování úkolů, která může být v mnoha případech negativní. Cítím, že potřebuju úkol dokončit za každou cenu a když se mi to nepovede, blbě se mi usíná. Nově jsem se ale naučil některé věci rozvážně odkládat a nebýt na sebe přehnaně pedantský. Obecně mi pomáhá nemít prostoje, nesnažit se nad věcmi extrémně rozmýšlet, ale říct si „pojď, teď udělej tohle“ a hned s činností začít. A jakmile začnu, už to dokončím. Nejtěžší je začátek, a proto jdu do všeho po hlavě.
Kdy si skutečně odpočineš?
Skutečně odpočívám ve chvíli, kdy to nepřeženu s koukáním do telefonu a počítače. A když si v půlce dne dokážu říct stop a jdu se třeba projít nebo si zaběhat. Občas po rádiu jedu do Podolí, kde si vlezu na pár minut do Vltavy. Jsem tam úplně sám, kolem mě jen šero a mlha. V ten moment se cítím naprosto svobodný. Díky této chladové terapii večer cítím obrovskou úlevu. To si jen lehnu do svého těhotenského polštáře a mám euforické stavy, kdy dobíjím baterky a relaxuju.
Co pro tebe znamená úspěch a výkon?
Úspěch si definuju ve svojí vlastní hlavě. Každý na světě totiž nahlíží na druhé a jejich úspěchy a počínání jinak. Někomu můžeš připadat úspěšný, přestože se tak sám nemusíš cítit a naopak. Proto jsem sám svým soudcem a hodnotitelem, sám si dávám zpětnou vazbu a sám si určuju míru úspěšnosti. V telefonu mám takovou složku, kam si zapisuju věci, které se mi povedly. Když se občas necítím sám se sebou spokojený, podívám se do té složky a řeknu si: „podívej, kolik věcí se ti povedlo“, a to mě vždycky trochu zklidní a vrátí na zem.
Kde je pro tebe hranice workoholismu?
Hranice workoholismu je pro mě tam, kde je hranice psychické pohody. Několikrát se mi stalo, že jsem si dal za každou cenu na den více úkolů než jsem mohl reálně zvládnout, a to jen proto, abych měl ze sebe dobrý pocit. Pak jsem ale chodil spát úplně ubitý a podrážděný a některé z úkolů jsem neudělal pořádně. Preferoval jsem kvantitu nad kvalitou, což mě později dohnalo. Důležité je dělat věci pořádně, mít z nich radost a pocit, že dávají smysl.
Jaká jsou největší trápení úspěšného mileniála?
Asi bych to shrnul do otázky hledání vlastní identity. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale myslím, že všechno vychází z možnosti dělat věci, které nás opravdu baví a které v nás probouzí pocit štěstí a radosti. Být sám sebou je podstatou všeho. Nad tím by člověk neměl spekulovat.
Jak podle tebe vypadá ideálně uspořádaný život?
Ideálně uspořádaný život je založený na instinktu. Nespekulovat, nesnažit se podlézat lidem, nedělat všechno za nějakým účelem. Když někomu pomáháš, nemusíš o tom mluvit, když máš trápení, neboj se to přiznat. Za obrovský úspěch v dnešní době považuju umění nekývat a nepřitakávat všem. Když někdo nesouhlasí s tím, co děláš, neznamená to, že to děláš špatně. Všichni jsme od dětství ovlivňováni velkou spoustou lidí, která nás určitým způsobem programuje a říká nám, jací bychom měli být a co bychom měli dělat. Každý by si však podle mého měl vymyslet svoje vlastní pravidla a aplikovat je do svého života tak, aby byl sám se sebou spokojený.
Jak podle tebe vypadá život po životě, pokud nějak vypadá?
Životu po životě bych chtěl věřit. Chtěl bych věřit tomu, že dobrá energie z lidí někam přechází nebo se někde uchovává. A doufám, že nás tam někde na konci čeká shledání s lidmi, které jsme měli rádi a rekapitulace života, který jsme prožili. Ale nesmí se to přehánět.
Jaké poselství bys vzkázal našim čtenářům?
Čtenářům bych vzkázal, aby šli svojí cestou a osvojovali si návyky, které jim dávají smysl. Aby byli osobnostmi, které se neřídí názory jiných, ale vytváří si svoje vlastní. Aby šířili dobrou a pozitivní energii, aby bezelstně pomáhali a nic za to neočekávali. Aby zkrátka dělali svět lepším, protože každý z nás podle mě ví, kdy dělá něco dobrého a kdy ne. Řiďte se svým instinktem a rozvíjejte svoji osobnost tak, jak to jen jde.